Nově zařídit kuchyni se můžete rozhodnout jen tak, dobrovolně, staré věci vyházet a koupit nové, nebo nedobrovolně, když staré nádobí dosloužilo. Skutečnost je prostě taková, že by se mělo začít vařičem a hrncem. Respektive kastrolem. Prostě nádobami na vaření.
Tak vyrazím do obchodu, koupím hrnec a jdu, řeknete si. Nu, šlo by to. Pokud ovšem nebude prodavač zvídavý a nebude chtít vědět na co ten hrnec chcete. Na polívku, na rýži, tlakový, římský, se zabroušeným dnem, nebo stačí obyčejný? A jste v tom. Proto se nechte poučit o výběrů hrnců a přečtěte si i nich něco. Samozřejmě ne všechno, to byste četli týden.
Tak důležitý je jen materiál, z čeho hrnce jsou. Například litinové, hliníkové (už snad zakázané), plechové, smaltované, nerezové, titanové a… A už dost. To stačí. A to tu jistě nejsou všechny.
Vy volte hrnce takové, které vám budou vyhovovat, se kterými se vám bude dobře dělat. A také takové, abyste na ně měli.
Je známo, že litinové jsou skvělé na uchování potraviny déle venku. Drží dobře teplo a neměla by se na ně používat drátěnka a chemie. Jenže jsou občas křehké.
Smaltovanéje zase dobré na údržbu, klidně i chemickou, ale zase může smalt časem odprýskat. Také při nárazu, například pozdě navrátivšího se manžela z restauračního zařízení, může smalt odprýsknout a je po hrnci. Už se v něm vařit nedoporučuje.
Nejdéle vydrží hrncetitanové. U nich není divné, když dá výrobní firma záruku třicet let, protože zničit titan není zrovna jednoduché. Ano, i zde je nevýhoda v pořizovací ceně a bohužel v podvodnících, kteří za titan vydávají kdejaký silnější kousek plechu. A nesmíme zapomenout mimo seznam výše uvedený také na varné sklo. Prostě skleněné nádobí. To je neporézní, dobře se myje, ale zase, totéž, co u litiny, je křehké. A také nesnese teplotní šok. Rozpálené položené na něco studeného praskne.
Vidíte, že ani ten hrnec není snadné koupit.