Znáte to. Slečna se postaví před zrcadlo a div ji neukápne slza nad tím, že se sama sobě nelíbí nebo snad že není „dost dobrá“ pro své okolí. Podle jejího názoru se nikdy nevyrovná té hubené zpěvačce, kterou všechna děvčata ze třídy obdivují, nebo baletce, které by kýbl zmrzliny neuškodil. Přemýšleli jste však někdy nad tím, jaké by to bylo, kdybychom si jako společnost zkusili klást za cíle jiné hodnoty? Místo nezdravé hubenosti by například bylo jako ideál ženské krásy považováno tělo s křivkami bez mezery mezi stehny. Za životní úspěch by nebylo považováno mít samé jedničky ve škole, ale být v životě šťastný s pocitem, že vám už nic nechybí. No nebyl by ten svět překrásný?
Bohužel, toto je jen velmi těžko realizovatelné a nejspíš se toho v tomto životě už nedočkáme. Tyto zvyky bychom totiž museli naučit především naše děti. Převážně na dívky je v této společnosti vyvíjen tak obrovský tlak, že se pak nemůžeme divit navyšujícímu se číslu pacientek s poruchami příjmu potravy a depresemi.
Příčinou těchto nemocí může být honba za „dokonalou postavou“. Touto postavou se myslí váha čtyřiceti kilo i s postelí, ručičky hubené jako pavouček, trčící klíční kosti a mezera mezi stehny, kde by se v některých případech vešel klidně i fotbalový míč. Znamená toto pro vás krása? Pro většinu dívek ano. Tedy lépe řečeno ne pro ně, ale pro jejich generaci. V dnešní době je vlivem vychrtlých modelek a vysportovaných instagramových influencerek propagován jistý „ideální vzhled“. S oblibou tedy hlásají, jak si připadají zdravě, jak se ve svém těle cítí perfektně a jak své tělo milují. Tou láskou, kterou tak rády posílají na pečlivě upravených fotkách do světa, však myslí nedostatečný kalorický denní příjem, extrémní a dlouhé formy cvičení a kolikrát také deprese, což ale jaksi už do světa posílat zapomínají. Mladá děvčata si tak podvědomě zafixují, že musí vypadat jako tyto dívky. Když se to některým z nich povede, začnou si z nich brát příklad jejich kamarádky a spustí se doslova řetězová reakce. Dívky potom propadají depresím a poruchám příjmu potravy jen proto, že se dostatečně nepodobají svému vzoru a mají strach, že je společnost bude za tuto odlišnost soudit.
Co s tím tedy my jako společnost můžeme dělat? Už teď se pomalu, ale jistě snažíme dělat malé změny. Dobrými příklady jsou objemnější modelky, takzvané plus size models, propagování stravovacího návyku 80/20 (80% potravin by mělo být zdravých a 20% může být „hříšných“) a propagování sebelásky. Teď ovšem nemyslím vychrtlé dívky na instagramu, které „milují“ své tělo nadevše, ale programy, které mají své internetové stránky či účty na sociálních sítích a píší zde různá doporučení, jak se začít milovat takoví, jací jste.
Tento článek je sice mířený pouze na děvčata, nezapomínejme však, že nejen ony jsou terčem posměchu v oblasti ideální postavy a životních cílů. Chlapci mohou být poruchami příjmu potravy a depresemi ohroženi stejně tak, jako jsou ohroženy dívky.